Uschnuté slzy

3. prosince 2011 v 11:46 | Nemunai |  Poézia Nikushimi Nemunai
Uschnutá slza
Po plači už... všetky moje slzy uschli... no soľ z nich je tu naďalej.
Možno bolesť, možno niečo iné... nie... zabíja ma moja beznádej.
Veď už dlhé roky známe je, že človek iba z tela neumiera.
Posledný dych vypustí, iba ak mu už v srdci nezostáva viera.

A ak človeku nezostáva viera, dôvera padne ako druhá.
A bez dôvery v dobro v ľuďoch... už po daždi nezažiari dúha.
A nakoniec... len mokro a šedé nebo usídlia sa v jeho duši...
A to, že mýlil sa, keď túžil byť so sebou sám, prineskoro tuší.

Ale moje odpustenie nepríde, ak neodpustím najprv sebe...
Lenže môj hriech voči mojej duši stratil... právo na odpustenie.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Piece Piece | Web | 4. prosince 2011 v 0:37 | Reagovat

Moc se mi líbil poslední odstavec, ale celá básnička měla obrovské kouzlo. Já na tyhle vážné věci moc nejsem - neumím je, ale... tohle je opravdu báječné - jen mě mrzelo, že je to tak krátké :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama