Svetlo v temnotách

26. září 2011 v 18:03 | Loivissa |  Poézia Loivissa
Nie je to ani zďaleka dokonalé, má to veľa múch, ale písala som to človeku, ktorého som mala a mám veľmi rada. Život mu pripravil nepríjemnú skúšku, ale on sa nevzdával a bojoval aj z posledných síl :) Nikdy nezabudnem na všetko, čo pre mňa tá osoba spravila a myslím, že sa mi už navždy zapísala do pamäte ako jedna z najlepších osôb na svete. Neviem, ako sa báseň bude páčiť vám, ale osoba, ktorej som ju venovala si ju zarámovala a zavesila na stenu (vraj) :D

Svetlo v temnotách
Vo vzdialených výšinách,
hviezdy žiaria jasne.
Vedú ľudí po cestách,
kým ich nádej zhasne.

No v jesennej krajine,
tmavej a bez života,
iba jeden život planie,
iba on a temnota.

Dlhé vlasy za ním vejú,
beží medzi padlým lístím,
hľadá, kam životy spejú,
Vraví si: Snáď to raz zistím.


Nikdy sa neriadil citmi,
nikdy city nepostrehol.
Že by boli iba mýtmi?
Pojem cit ho večne plietol.

Život strávil v žiare noci,
Slnko nikdy nezočil.
Držala ho v svojej moci,
no o svetle stále snil.

Teraz beží aby ušiel,
pred temnotou a pred strachom.
Bol by raz to svetlo našiel,
skôr než stane sa sám prachom.

Preskočil potôčik nespútaný,
obchádzal strom za stromom.
Vybehol na vrch a zliezol skaly,
nechal sa unášať snom.

Bežal deň, dva mesiac i rok..
Už viac nevládal - strácal zrak...
Hasol nádeje plamienok,
Zastal a padol horeznak.

Pred očami mal len lístie stromov,
nádej sa okolo ani nemihla.
Neľutoval však, že hľadal lásku, domov
A zrazu ho čiasi náruč zodvihla.
Túžil zas otvoriť oči,
živú bytosť uvidieť.
Nemohol... bál sa čo zočí -
- veď by možno stratil svet.

No vtom pocítil veľkú silu.
Zažmurkal a zočil sen.
Domov, lásku a tvár milú,
chcel to cítiť deň čo deň

Pred ním bola nebeská tvár,
svetlo, úsmev plný lásky..
Tu dostal ten najväčší dar -
- díval sa do tváre krásky.

A okrem nej okolo neho,
kvety, slnko, motýle
Neponechajú ho samého,
Strávia s ním zvyšné chvíle.

A tak vytrvalosť zvíťazila
"Kto túžil, túži, kto bojuje, víťazí."
Bojuj i keď Ti neostáva sila,
ak veríš, nikto Ťa neporazí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sai z Žeroucího blogu Sai z Žeroucího blogu | Web | 27. září 2011 v 19:08 | Reagovat

Téda, vy jste to teda na blogu rozjeli ve velkém - to nutno uznat! :) Hned si zkusím přečíst něco z tvorby kolegů, nejlépe něco 18+ :D
Co se týče poezie - je fajn, líbila se mi. Líbí se mi ta epičnost, slovní obraty už trochu míň, ale celkově je prostě hezká a je vidět, že je věnována někomu blízkému. Palec nahoru. :)

2 Jasmína Nocte Somniare Jasmína Nocte Somniare | Web | 28. září 2011 v 12:54 | Reagovat

Moc se mi líbí ten hlubší smysl.. Je to úžasné :)

3 Piece Piece | Web | 6. října 2011 v 18:32 | Reagovat

Musím souhlasit s Jasmínou, hlubší smysl toho, že je to někomu věnováno je velmi silně cítit, protože je to opravdu... opravdové. Všechny verše ti bez zbytku naprosto věřím a moc tě obdivuji jak za styl, tak za neskutečnou schopnost napsat něco tak dlouhého, smekám...:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama